Od doby, kdy jsme se vloni s mým Peťou vzali, už je to pár měsíců.. Konkrétně přesně 12! Ano – trvalo to celý rok, než jsem v klidu dokázala zaznamenat všechny pocity tak, abych vám je dokázala předat.
Jsme chováním tak trochu punkeři. Děláme věci, které dávají smysl nám a moc se neřídíme tím, co by se dělat mělo. Nedává nám to smysl. Vytváříme si vlastní tradice a máme radost z toho, že pro nás mají nezapomenutelný význam. A to jak s Luckou ve Wedding Factory, tak u nás doma 🙂 Hodně cestujeme a naše výlety obvykle nemají jasný plán – prostě se vytváří na místě podle toho, co se nám zrovna chce dělat.
A proto vás asi nepřekvapí, že jsme to promítli i do naší svatby 🙂 Ne, že bychom jí pojali zase tak na punk, že by byla bez plánu, ale vymýšleli jsme úplně všechno, co se na ní mělo dít tak, aby to bylo přesně takové, jací jsme my. Aby nám i našim nejbližším bylo dobře a abychom na tenhle den nikdy nezapomněli. V našem případě to byly dny rovnou čtyři.

Naše svatba na srubu
Když plánujete svatby a každý víkend zažíváte nové, může se zdát, že ta vaše vlastní v nich lehce zapadne. Není to tak 🙂 Tím, že jsme s Peťou do svateb namočení oba – já jako koordinátorka a Peťa jako kameraman – máme jich za sebou oba spoustu, a už pár let jsme proto měli poměrně jasnou představu o té naší 🙂 Věděli jsme přesně, koho jednou oslovíme na fotky, na hudbu, koho pozveme, že naše svatba bude zero-waste (přiznám se, že to nebylo úplně jednoduchý) a hlavně, že budeme chtít mít vícedenní svatbu.
Přípravy den předem v nejbližším kruhu
Nebyla bych to já, kdybych si všechno nedokázala udělat sama nejlíp, že? 😀 I proto jsme jeli na srub o den dřív, abychom si připravili nějaké ty dekorace, nachystali všechno bezobalové jídlo a pití tam, kam patří, přestěhovali nábytek a upravili srub na nájezd 55 lidí. Hlavní důvod našeho příjezdu už ve čtvrtek ale byl trochu jiný – sešli jsme se tu se svědky, družičkami a družičáky, abychom si užili srub ještě předtím, než všechno odstartujeme a dostali se do té správné svatební nálady. Ozkoušeli jsme saunu, bazén, vířivku, dali si vodnici a odegustovali míchaný drinky 😉
Co pro mě bylo opravdu velký splněný přání byla poslední svobodná noc s mýma holkama. Veškerou potenciální nervozitu ze mě totiž setřáslo to, že jsem je měla vedle sebe a tak jsem spala jako Šípková Růženka i přes to, že nám na půdě běhala kuna a holky celou noc budila 🙂 Takže díky Luci a Adélko – máte to u mě!
A je to tady..svatební ráno
Je to tady – svatební rááánooo! Jsem přirozeně ten nejnadšenější člověk na světě, ale pocit, jaké to je se vzbudit v den vlastní svatby se prostě popsat nedá!
Společnou snídani jsme snědli v klidu a pohodě, ale jak už jsem se nemohla dočkat, velmi brzy jsem začala přikládat ruku k dílu u příprav, abych to taky viděla a mohla cokoli ošéfovat, ještě než zalezu 😀 Od toho mě ale Lůca pořád odháněla s tím, že ještě nemám napsaný svatební slib a ať ho mažu dokončit.
Stalo se tak, že jsme v jednu chvíli seděli s Peťou naproti sobě na opačných koncích zahrady a oba jsme psali své sliby, na které jsme se do té chvíle vyprdli a které bychom podruhé rozhodně napsali dřív. Jakože mnohem dřív! Během toho, co jsme se je snažili dotáhnout, za námi pořád někdo chodil, nebo se přijížděl vítat a po padesátým přerušení už nás oba chytala panika, že ho prostě nikdy nemáme šanci dopsat.
Chvilky před obřadem
Svatební přípravy se křížily s časem, kdy začali najíždět hosté, proto se u mě na pokoji kumulovalo čím dál víc lidí, kteří mi dlouhou chvilku u líčení a česání zpříjemňovali – v jednu chvíli nás tam bylo třeba pětadvacet 🙂 Celá tahle příprava byla super uvolněná a byla u ní spousta legrace, ale pokud bych jednu věc mohla změnit, byla by to Lůca – stejně jako já na její svatbě, tak i ona na mé se nevyhla zodpovídání dotazů, řešení komplikací a prostě koordinaci, díky které se mnou nemohla trávit u tohohle holčičího zkrášlování 100% času, ale třeba jen 60.

Společné dobrodružství začíná
Je strašně zvláštní být těch 5 minut před obřadem na pokoji jen s taťkou. Všechno, jakoby se zastavilo, všude je najednou ticho a klid. Ticho nemám ráda. Pokud si to pamatuju správně – taťka mě pořád něčím rozesmíval (myslím, že tím částečně zakrýval i to, jak nervózní byl on sám) 🙂
A je to tu – slyším tu svojí písničku a vyrážíme. Jakmile jsme stáli v uličce mezi všemi lidmi, které mám na světě nejradši, byla to tak strašně emoční chvíle, že jsem koukala nejprv po hostech a byla jsem dojatá, že všichni dorazili, že jsem skoro zapomněla na onen FIRST LOOK brečícího ženicha u oltáře!
Oddávající byl náš blízký kamarád Honza a rozhodnutí poprosit ho o to, aby nás oddal, bylo to nejlepší rozhodnutí ze všech! Věděl přesně, jak obřad pojmout, aby nás rozbrečel – překvapivě ale smíchy. Celou řeč měl tak vtipnou a na nás napasovanou, že úplně odboural jakoukoli formálnost a doteď si celý obřad pamatujeme slovo od slova! Honzí – seš fakt třída!
Slzy dojetí přišly až ve chvíli, kdy jsme si říkali svatební sliby. Až v tu chvíli zjistíte, že je fakt těžký, si je říct, navíc před očima všech vašich blízkých! Znamená to totiž strašně moc. Stejně jako ono velké ANO! 🙂
Když už jsme u „ANO“ – myslím, že je to ten nejkrásnější moment, který se nám kdy stal. Přesně ve chvíli, kdy zaznělo a my se konečně políbili, začala hrát kytara. Můj nejlepší kamarád Luky – začal pomalu vybrnkávat a zpívat naší oblíbenou písničku a postupně se k němu přidávali další a další hosté na nejrůznější hudební nástroje až tak, že v jednu chvíli všichni zpívali, my tančili před oltářem a nechápali jsme, že se tohle opravdu děje! Nemusím asi dodávat, že takovýhle start do společného života je nezapomenutelný a myslím, že ho jen tak něco netrumfne!
Cestovatelská svatba plná překvapení
Jsme už prostě takoví… Milujeme překvapení a detaily. A jsme neskutečně vděční, že kolem sebe máme stejné blázny. Naše cestovatelská svatba totiž nebyla jen o doladěných dekoracích, ale především o lidech, kteří tuhle atmosféru vytvářeli – třeba mamky proslovem alá letuška, cestovním pasem, do kterého si hosté sbírali razítka, slaným dortem (protože já nemám ráda sladké :D) s motivem mapy, ale i překvápkama, která jsme si s Peťou neplánovaně udělali navzájem. Já jsem pro ženicha s arzenálem dalších 30ti hostů secvičila taneční flashmob, který ho posadil na zadek a Peťa v noci vytáhl video – tvrdil, že je z naší poslední cestovačky na Srí Lance. Když ho ale zapnul – všichni jsme sledovali film, který celý rok natáčel o celé cestě k žádosti o ruku! 🙂
Víkendová svatba - to nejlepší, co můžete udělat!
Většinou to má každá svatba tak, že den po svatbě se ve 12 se všichni rychle pobalí a jedou domů, aby si užili zbytek dne a vzpamatovali se po flámu. I proto jsme si chtěli dopřát ještě jeden den navíc – kdo chtěl mohl s námi zůstat až do neděle. Zůstali skoro všichni.
Naše idea pohodového víkendu „jako na chatě“ s tím, že se mezitím vezmeme, vyšla dokonale. Někdo šel rovnou po obřadu do bazénu, někdo se ztratil v zahradě, někdo degustoval pivo… Byli jsme vlastně všichni uvolnění tak moc, že projevy svědků proběhly až druhý den 🙂
V sobotu – den poté proběhl novomanželský budíček vhozením do bazénu, společný brunch, celodenní chill, spousta zapeklitých her, turnaj v pinčesu. Bazén a vířivka bublaly celý víkend, večer se vytáhly kytary a proběhla další nezapomenutelná párty. Obecně bychom „den poté“ vyhodnotili jako perfektní čas pro to, všechno nasát a doprožít, uvědomit si, že jste se vlastně vzali a uvědomit si, co to pro vás znamená.
Ze srubu jsme odjížděli až v neděli večer, po celém dni pohody, odpočatí, nabití štěstím a neskutečně vděční, že se máme navzájem a že kolem sebe máme tolik úžasných lidí, bez kterých by to nešlo (a to nemluvím jen o pomoci se svatbou, ale celkově o tom našem krásným životě :))
DĚKUJEME!
Natočila: Adellen
Co bych jako nevěsta poradila?
- Vybírejte si místo, které vás vystihuje, ze kterého si sednete na zadek.
- Svatba je o lidech – vždycky! Nezvěte lidi ze slušnosti, ale jen ty, které u toho Velkého dne chcete mít po svém boku.
- Vícedenní svatba! Pokud to alespoň trochu jde a jste takoví – jděte do toho! Je to skvělá šance, jak celou svatbu doprožít, popovídat si o ní a uložit si vzpomínky tak, abyste na ně nikdy nezapomněli.
- Neřešte minutovník, ani to jestli se něco nepovede tak jak jste si představovali. Na každé svatbě se něco nepovede (dokonce i na té mojí, dokonce i na té Lůcy). Nenechte si jí tím zkazit! To, že něco mělo být jinak většinou víte jen vy 😉
- Dělejte to, jací jste a v čem vám je dobře – ten den je o vás (ne o příbuzenských radách a o očekáváních). Nejíte sladké? Nejezte ho. Nechcete tradice? Nemějte je 😉
- Nenechte kamarádky pomáhat se svatbou v ten den! Mějte je u sebe!!!
- Na nic si nehrajte. Pokud jsou všichni přirození a dělají to, co je baví, přirozeně vzniká ta nejlepší atmosféra.
- Napište si slib dřív, než ráno na svatbě!!!
- Přípravy nevěsty – rozmyslete si, jestli chcete, aby vás mohli hosti navštěvovat u příprav. Mě to nevadilo – ba naopak mi nebylo smutno, ale věřím, že je spousta nevěst, které by zástupy hostů znervóznily.

A jak to bylo z pohledu ženicha?


...a potom...
Příprava na obřad, příchod uličkou, kde si se mnou mamka zkušeně střihla jedno selfíčko a už jsem čekal na ženu svého života! Borci, jasně, že jsem nebrečel. To chlapi nedělaj, ne?! Jen jsem ztratil slov, byl v úžasu, pobrekával, bylo mi jedno, že je asi 40 stupňů ve stínu! Užijte si tento moment, protože se už nebude opakovat. Možná ještě tak jednou či dvakrát, když budete mít (ne)štěstí.
Celý nepopsatelný obřad a den krásně popsala má hezčí, chytřejší, rozumnější, vtipnější a lepší polovička o několik odstavců výše. Ano, chci mít pohodové manželství, takže i zde si hezky hřeju polívčičku
Díky našim svědkům a velké Lucinky pomoci pro nás byla svatba obrovskou třešní na tom nejlepším dortu, který jsem kdy jedl. Byl to absolutně, a bez přehánění, ten nejlepší den našich dosavadních životů!
Fotodokumentace z naší cestovatelské svatby
Nafotila: Teru Menclová